VLK A KOZA, 

Hladový vlk s myšlenkou podlou,

sledoval kozu jak okusuje zeleně.

Na planině pod skálou,tak rovnou,

promluvil k ní jemně a nevinně.

 

,,Zdravím tě paní se srstí bílou,

měla bys být opatrná, víš?

Přestože jsi krásnou vílou,

můžeš snadno spadnout, být okraji blíž.

 

Podívej, kolem mě je tráva bohatší

a nebezpečí pádu nehrozí ti tady.

Ochutnej ji, vždyť je nesladší,

poslechni mé dobré rady.“

 

Koza nebyla tak hloupá

a věděla, že skála před lhářem jí pomůže.

Tam, kde hora prudce stoupá,

Vlk za ní jít nemůže.

 

Tak pravila na jeho přání,

Když viděla, že ocasem stále vrtí:

,,Já vím, že horské pastviny mě chrání,

před tebou – jsi poslem smrti!“